Filip Klega0.0 Klegova poezie stojí na obou stranách zdi, jak té pomyslné, tak té berlínské. Svět, Evropa, Brno. A nelze vše poznat lépe než zespodu: jak to chodí pro ty, kteří jsou tady doma, a pro ty, kteří jsou doma všude. Za nadhledem cestopisů, trapné poezie, hlášek a příběhů postaviček vězí ale směr jediný – postoj a touha neotáčet se před čímkoliv, co je před námi, i když je to většinou pouze život, a to, jak říkával Seifert, mrazivě holý. A někdy před Klegou nestojí ani sám život, ale jen otázka po důvodu – a odpověď nic. Tehdy zbývá psát o tom, co chceme, ale co zřejmě ani nedostaneme. Budeme o tom mluvit – a pak se to stane. Pak bude už celý svět v undergroundu.
Vojtěch Vacek0.0 Ve druhé sbírce Vojtěcha Vacka Měňagon jsou obsaženy autorovy texty z posledních pěti let. Najdeme zde delší básně-příběhy a básně-dobrodružství, ale také krátké lyrické imprese a hříčky. Vše je propojeno barevným a smyslovým jazykem, a také přináležitostí k jedinému fantastickému univerzu, které se až palčivě podobá tomu našemu. Jazyková struktura textů se napříč knihou rozpadá a čtenář si uvědomuje, že ne vše, co je zdánlivě pevné, musí zůstat neporušené. Tvar Měňagonu doplnila barevnými ilustracemi Alžběta Uhlíková.
Šimon Leitgeb0.0 Druhá básnická knížka Šimona Leitgeba vychází tři roky po jeho pozoruhodném debutu a v mnohém na něj navazuje. Stále se přidržuje dětské či mladické perspektivy, znovu jsou básně ukotveny v koncizním rámci, jenž má tentokrát podobu příběhu rozděleného do tří oddílů. Oproti syrovosti první sbírky nicméně nové texty vykazují melancholické zjemnění a větší míru obraznosti, která místy nabývá až symbolistního rázu. Svět se ukazuje jako podivné místo k existenci.
Хана Лехечкова0.0 Nemá tátu, nemá práci, nemá přátele, v malé pohraniční vsi poznává krušný rodinný život v dluzích, šikanu, výsměch okolí, domácí násilí. Ale když vezme do rukou propisku a sešit, už není chudáček, ale svatý člověk obdařený nadpřirozenými schopnostmi. Zná smysl života a má tu moc zachránit celý svět. Psychotická novela vykreslující život na pomezí reality a bludů poodkrývá, jak těžké je vymanit se ze života v sociálně slabé rodině, pokud jste jen obyčejná slabá duše.
Книга выбрана среди номинантов, поскольку жюри считает ее «сложным романом, который имеет динамическую взаимосвязь нескольких жанров».
Když se sedmnáctiletá Jana dostane do vysněného Tokia, nejraději by zde zůstala navždy. Záhy se přesvědčí o tom, jak nedozírné následky může takové přání mít. Ocitne se totiž uzavřená v magickém kruhu rušné čtvrti Šibuja. Zatímco mladší podoba Jany bloudí městem, zažívá podivuhodné situace a hledá cestu domů, čtyřiadvacetiletá Jana v Praze studuje japanologii, usiluje o stipendium do Tokia a společně se starším spolužákem si láme hlavu nad překladem japonské povídky.
Osud jejího autora, donedávna zapomenutého spisovatele Kawašity, bude mít na vývoj událostí větší vliv, než by kdy obě Jany čekaly… Čtivě a svěžím hovorovým jazykem napsaný román mladé debutujcí japanoložky je o hledání cesty k odlišné kultuře, o nejednoznačnosti reálného světa a o ošemetnosti splněného snu.
Ondřej Macl0.0 Básnický debut na česko-slovenském pomezí. Až prevértovské ohlédnutí za ženou, která i největší hrdiny sladce houpala na kolenou, babičkou, babičkou osobní i babičkou archetypální.
Zuzana Kultánová0.0 Augustin Zimmermann, hlavní protagonista novely, jejíž děj se odehrává v šedesátých letech devatenáctého století, představuje až archetypální model nešťastného člověka. Zatímco svět kolem něj prodělává prudké změny průmyslové revoluce, produkuje a prosperuje, jeho rodina se potýká s existenční krizí, jež se v důsledku jeho alkoholismu a bezútěšného pokusu uspět v novém světě, stále zhoršuje. Augustinova nevyjasněná minulost, podivný neklid a lstivá povaha vrhnou temný stín na celou rodinu, která zabředává do stále větší beznaděje a propadá se hlouběji na společenské dno, odkud není cesta zpět. Děj tragicky vyvrcholí v tehdejším vyhoštěném pražském Josefově, místě bídy, jež byl po staletí uzavřeným židovským ghettem.
Novela debutující prozaičky Zuzany Kultánové je inspirována skutečným příběhem Augustina Zimmermanna a jeho dětí, autorce se však podařilo na pozadí historických událostí a kulis staré Prahy zachytit nadčasový příběh o bláhové touze hlavní postavy vymanit se ze své přirozenosti a temných vášní, jež mají za následek řadu osudových chyb.
Sára Vybíralová0.0 Deset pokusů o katastrofu. Co je v případě člověka kritické množství? Deset postav žije své zdánlivě obyčejné životy, a přece je každá infikována různě silnou dávkou neuróz a nenaplněných tužeb. Pokoušejí se žít samy za sebe, ale jako by to nestačilo, ostatní jim to komplikují, jak se úporně snaží o totéž. Po dosažení kritického množství se však spouští nevratné procesy… A v tu chvíli je buď konec, nebo začátek, buď se umírá, nebo se konečně začíná žít. Anebo někde za okny dojde k velkému třesku, když už ani vesmír neví, co dál. Taková spoušť!
Sára Vybíralová přichází se stylisticky vytříbenými povídkami, které naplňují představu sebevědomého debutu, určeného současníkům.
Alžběta Stančáková0.0 Debutovou sbírku Alžběty Stančákové (1992), autorky nejmladší generace, odlišuje od tvorby jejích vrstevníků a vrstevnic především nadhled, ironie a schopnost přirozeně pointovat text. Vzpomínky, zážitky a pozorování bez otravného lyrismu, cizí i vlastní rodinná minidramata s existenciálním nádechem, nepřikrášlené a často humorné záznamy slyšeného, viděného, prožitého. Stančáková ovládá umění zkratky, má vypravěčský dar a hovoří ryze současným jazykem – jak ve svých básních, tak v krátkých prózách, které jsou v knize obsaženy v poměru 1:1.
Ondřej Hanus0.0 Sbírka oceněná v roce 2014 cenou Jiřího Ortena
Mladý básník, překladatel a publicista Ondřej Hanus se ve své druhé sbírce představuje jako velký virtuos. Čtyřveršová strofa, sonet, rytmická klenba jambu, rým — to vše patří k nejsamozřejmější výbavě tohoto básníka. O své básně jako by se už ani nemusel utkávat s nějakými náměty, neboť se stále pohybuje ve světě jakýchsi základních, tj. prvních a zároveň posledních, daností poezie. Hanus nebásní „o“, Hanus básní daleko spíše „z“ — z jazyka, z poezie samé. Umné, filigránsky jemné, malebně čarující… Poezie často plynule přechází v metapoezii. Odtud i velice nápadité slovotvorby a jazykové terminologie. Ano, dílem jde o poezii jakoby filologickou. Přesto nejsme zavřeni do zimního království básnického cizeléra, dalšího z „valeryánů“ české poezie. Štěrbinami jazykových siluet prosvítá Hanusovo jihočešství, zejména připoutání ke krajině, ba snad až jakési schoulené venkovanství. Slovo svébytné, triumfující, bravurní… zcela jistě; ale pořád i takové, jež nevzdává ve své poslední instanci hold jen sobě samému, neboť „jsou věci, které slovem neochočíš“. Báseň není jen jistotou, matečně záchovnou a vzývanou… Tedy přístřeším a modlou; je i stavem znejistění, hrábnutím do prázdna.
Ondřej Buddeus0.0 Texty Ondřeje Buddeuse (1984), šéfredaktora časopisu Psí víno, bez šifer a expresivních metafor či rozvolněné obraznosti vyprávějí příběhy a pečlivě navozují situace, kterých se čtenář může bezprostředně zúčastnit. Bohaté narativní strategie! Poezie akcentující fakta a komunikativnost! Hra, dynamika a tajemství našich dní!
Františka Jirousová0.0 Román Františky Jirousové je duchovní a zároveň napínavou generační výpovědí o mladých lidech, o hledání základních hodnot, jakými jsou víra, láska a naděje. Jeho děj nás zavádí do opuštěného domku na kraji malé vesnice na Vysočině, kde se v podstatě náhodou sejdou čtyři dvacátníci. Každý z nich chce na chvíli utéct do samoty a vyřešit své nejhlubší problémy, ať už je to vyrovnání se s homosexualitou, volba budoucího povolání, konflikt mezi anarchistickým způsobem vnímání světa a potřebou nějakého řádu, problematický vztah s rodiči či vlastní minulost. Mezi třemi obyvateli domu pak vzniká zvláštní milostný trojúhelník. V hlubší rovině sledujeme především názorový konfl ikt mezi psychicky rozervaným, dekadentním ateistou Štefanem a jeho silně nábožensky založenou sestrou Nikolou, v rovině nejspodnější jde o otázku, jak spojit zdánlivě protikladné světy, svět lidí s dekadentně estetickým pohledem na svět, tvrdých k sobě samým i ostatním, se světem křesťanské víry a etiky.
Román získal Cenu Jiřího Ortena 2011.
Jan Těsnohlídek0.0 Násilí bez předsudků (Violence without prejudice) is Jan Těsnohlídek's poetically ambitious debut. Těsnohlídek has very expansive style of writing and all
the texts are designed for intelligent audience, rather than narrowly focused readers. He critizes the society and focuses on problems of the young generation.
The first edition was released as a supplement of magazine Dog wine in 2009.
Jana Šrámková0.0 Najít přátelství, prostředí k životu, zbavit se strachu a na prahu dospělosti se „adoptovat“ do fungující rodiny. Dá se v oceánu smutku šlapat voda? Existuje dno a stojí za to se od něj odrazit? Debut Jany Šrámkové vypráví příběh osudové lásky zahrnující víc než jen vztah muže a ženy. Slova jako milovat nebo láska k tomu ale nepotřebuje. Zvláštní autorská cudnost, mistrná technika náznaků a přesných detailů dělají z téhle „islandské“ novely podivuhodné čtení.
Петра Соукупова0.0 Próza začínající autorky Petry Soukupové se značně vymyká kontextu současné české literatury. V centru autorčina vyprávění je životaběh několika hrdinů: obyčejných lidí formálně propojených rodinnými vztahy, avšak lidsky vzájemně velmi vzdálených. Jejich příběhy se naplno a autenticky protnou pouze jednou: při víceméně náhodně vzniklé prázdninové cestě k moři.
Tvarem i myšlenkou tato próza odkazuje k Virginii Woolfové a její - dnes již klasické - próze K majáku. Nejde ale o napodobivé formální cvičení: z autorčiny výpovědi lze vyčíst (vzhledem k jejímu věku) až překvapivě niterný prožitek rozpadu mezilidských vztahů a nemožnosti plnohodnotné komunikace ani mezi nejbližšími.
Петра Хулова0.0 A foul-mouthed Prague prostitute muses on her profession, ageing and the nature of materialism. She explains her world view in the scripts and commentaries of her own reality TV series combining the mundane with fetishism, violence, wit and an unvarnished mixture of vulgar and poetic language.
Марек Шинделка0.0 Poezie Marka Šindelky dává čtenáři poznat zvláštní bolest, která je přítomná v jeho básnických vzpomínkách na nelehké dětství a dospívání.
Radek Malý0.0 Vrána prý umí docela slušně zpívat, ale přeci jen raději vydává skřeky.Mé Vraní zpěvy dokumentují vypjaté období vymezené dvěma roky a několika body: studium ve východním Německu, návrat na olomouckou periferii, krvavý podzim, ostrá zima, třeskuté jaro. Chválabohu je to za mnou, uzrál čas k ohlédnutí. Napsali o mně: Malý je nesnesitelně patetický. S úšklebkem souhlasím a dodávám: ne snad já, to texty plné lun a vlků a válečných vřav. Ne snad já, to doba umí být nesnesitelná. Ne snad já, to život.
Ярослав Рудиш0.0 Der Himmel unter Berlin ist eine Welt für sich, dort spinnt seit 100 Jahren die U-Bahn ihre Netze, bewahren Tunnel und Bunker ihre Geheimnisse, strömen täglich unzählige Menschen durch. Die Musiker nicht zu vergessen, die die Unterwelt mit Klängen füllen. Einer von ihnen ist Petr aus Prag, auf der Flucht vor seinem alten Leben, voller Sehnsucht nach einem neuen.
Věra Rosí0.0 S básnickou prvotinou Věry Rosí (1976) vstupuje do nejmladší české poezie po delší době výrazný ženský hlas. Autorka přichází s vyhraněnou poetikou a s překvapivě nezkrotnou imaginací, která je z rodu temných holanovských či weinerovských obrazivostí. Většina básní je prodchnuta městskou atmosférou, město je vnímáno jako černá kuchyně s nízkým stropem, na němž ulpívají výpary ze všech hořkých a přesolených pokrmů.
„Na první pohled z jejích básní, semknutých v knize Holý bílý kmen (Host/Weles), vyzařuje až řemeslně vyhlížející kultivovanost a uměřenost. Není zde stopy po revoltujícím dětství a mládí, po gestech nonkonformismu, po snaze víc křičet než zpívat. Nepřekvapí ani básnířčiny „biblické“ metafory, ale spíš časté využívání slov „pláč“, „slza“, „kříž“, „loučení“, ale rovněž „strach“ či „úzkost“. Básně se tu často halí do zimního šatu, vane z nich mráz a nepohoda. „Ledové jehly“, „zimomření“, „bomby sněhového světla“, „rampouch nade dveřmi“ zastupují obrazy, které se koncentrovaně zjevují v jediné krátké básni Neklid. Rosí si ovšem nehraje na obnovitelku rustikálních zátiší, její příroda se podobá okleštěným městským parkům a zahradám, kde u „zamrzlé ptačí křtitelničky/ očekáváš opět boxerský úder“.“
Pavel Brycz, Joshua Cohen5.0 I, City is a novel about the northern Czech city of Most, an
ancient town founded on a primeval wetland that was literally "relocated"
to get to the brown coal beneath it. The city is the narrator, telling its
own story through its inhabitants, who make their "appearances" in
fleeting, ghost-like vignettes, Joycean epiphanies straight out of a
Bohemian Dubliners. The "I" that purports to be Most seems to be an entire
consciousness, at enough of a remove from the town itself that he, she or
it can see and can know seemingly everything, past and present. As Most's
inhabitants emerge from the pollution, or from the swamp of the town's
founding, we find not individuals but representatives. Theirs are
historical lives that mistrust history, or that live it at least with
irony. This abstraction, Brycz's making of archetypes, isn't accomplished
in a spirit of abuse. Brycz obviously loves his "small" people, and has
more than sympathy -- he is one of them. As Brycz makes fictional people
say factual things and factual people (Kafka, the pope, the last president
of Communist Czechoslovakia Gustáv Husák) say fictional things,
post-modernity via Marquez and other so-called magical realists makes its
almost requisite -- though noiseless -- appearance. I, City is many things: a novel-in-stories, a series of lyrical prose
sketches in the best easterly European tradition of Danilo Kis, or Isaac
Babel.
Bogdan Trojak0.0 Druhá sbírka mladého autora těží z námětu pověsti o panu Twardowském, která je vlastně polskou variací faustovského motivu.
Téma autor zpracoval převážně pomocí básnických dialogů, v nichž se snaží zachytit věčný svár mezi člověkem a hranicemi jeho možností a poznání. Básně jsou napsány vyhraněným básnickým rukopisem, který na autora prozradí, že se pohybuje na česko-polském pomezí.
Книга выбрана среди номинантов, поскольку жюри считает ее «сложным романом, который имеет динамическую взаимосвязь нескольких жанров».