5
Vdechl jsem naplno již studenější večerní vzduch mého oblíbeného města. Odešel z terasy a poté i z bytu. Uzamkl dveře. Sjel dolu. Přešel přes ulici.
U vchodu do klubu postávala urostlá dáma v bílém županu. Volavka. Neomylně identifikovala můj ruský původ a pokusila se navázat konverzaci.
«Pojď se pobavit, krajánku,» řekla mi s typickým oděským přízvukem, «nebudeš litovat. Máme stejné holky, jako všude. Ale levnější.»
Obešel jsem ženu v bílém a vstoupil do klubu. Doprovázela mně její poznámka, že jako opravdový chlap jsem udělal správnou volbu.
Krátká chodba mě vyvedla k dlouhému schodišti. Na jeho konci jako na letišti stála brána s detektorem kovů a nudící se strážný. Ožil, když mně uviděl a nasadil předepsaný úsměv. Položil jsem na stůl hodinky a telefon. Prošel skrze rám. Vše bylo v pořádku.
«Pět set korun, prosím, vstupní poplatek do našeho klubu,» oznámil mi hlasitě vazoun v roli hlídače.
Bylo jasné, že teď už nemohu couvnout. Vytáhl jsem peníze a zaplatil.
Vešel jsem do tmavého sálu a na okamžik zůstal stát u vchodu, abych si zvykl na sporé osvětlení. Z reproduktorů se nesla orientální hudba. Blíže ke vchodu byl bar s řadou vysokých sedaček. Někde uprostřed tohoto řetězce židlí seděl muž tmavší pleti. Za barem, uprostřed sálu, bylo pódium s tyčí, u které se předváděla jakási žena. Podél zdi v prohlubních rozmistěných půlkruhem stály malé stolky. Za nimi seděli bavící se zákazníci. Především muži a polonahé slečny.
Конец ознакомительного фрагмента
Текст предоставлен ООО «Литрес».
Прочитайте эту книгу целиком, на Литрес.
Безопасно оплатить книгу можно банковской картой Visa, MasterCard, Maestro, со счета мобильного телефона, с платежного терминала, в салоне МТС или Связной, через PayPal, WebMoney, Яндекс.Деньги, QIWI Кошелек, бонусными картами или другим удобным Вам способом.