Новинки Петры Соукуповой

Мила постоянно выпадает из реальности, погружаясь в свой внутренний мир. Её родители привыкли, что она всегда витает в облаках, и переживают, что у неё нет друзей.
Петр боится темноты и сверхъестественных существ, которые прячутся во мраке и преследуют его в кошмарах. А папа, как назло, сравнивает Петра с его более смелым младшим братом.
Катка стыдится своей полноты и с головой уходит в книги, чтобы меньше общаться с людьми. Мама не принимает внешность Катки и хвалит дочь, только когда та ограничивает себя в еде и занимается спортом. Катка же тайком поедает сладости.
Франту бесит, что окружающие видят в нем «калеку на костылях», поэтому он часто провоцирует драки и исподтишка снимает их на видео. Мама и отчим не знают, как найти с Франтой общий язык: он всё делает наперекор.
Это история четырёх детей, которые, каждый по-своему, примиряются со своими странностями и пытаются вписаться в общество, где быть другим, быть странным — ненормально.

Похоже, лето у девятилетнего Бертика пройдёт отвратительно. В последнее время всё не ладится: мама с папой развелись, мама любит Рихарда, который страшно похож на бегемота, и даже летние каникулы приходится проводить на тухлой даче Рихарда с незнакомыми детьми. «Бертик и чмух» — терапевтичное чтение не только для детейи-подростков, которым сложно смириться с переменами в жизни, но и для грустных и сердитых взрослых, которым нужна помощь и поддержка. Чешскую писательницу Петру Соукупову, лауреата литературных премий, читатели «Самоката» знают по детскому детективу «Кто убил Снежка?», за перевод которого Ксения Тименчик получила премию…

Život nelze naplánovat ani se na něj nedá dopředu připravit. Alice s Richardem spolu žijí už patnáct let. Možná to nikdy nebyla velká láska, možná ji jenom zabil běžný život. Ale každopádně spolu mají dvě děti, Karlíka a Lolu, a asi hlavně kvůli nim zůstávají spolu. Karlíkovi je dvanáct a začíná mít rodičů dost. Lole je deset a nejvíc ze všeho na světě si přeje psa. Nic hrozného se nikomu neděje, jen stereotyp vše překrývá jako měkká deka. Asi to není štěstí, ale žít se v tom dá. Jenže pak se Richard zamiluje. Hluboce a vášnivě. Zdá se mu, že nic takového dosud nepoznal, ale taky to může být krize středního věku. Z Alicina pohledu je to ale asi jedno. Přichází o všechny jistoty a Karlík s Lolou musí najednou řešit to, co děti nikdy řešit nechtějí. Odejde Richard od rodiny? Ať to dopadne jakkoli, nic už nebude jako dřív.

Комикс «Принудительный труд в Третьем рейхе» рассказывает о трех женщинах, судьбу которых определили насильственный угон и работа в германских трудовых лагерях в годы Второй мировой войны. Гелена — чешская еврейка с Волыни, бежавшая из трудового лагеря и примкнувшая к партизанам. Ярмила добровольно записалась на работы в Германии, чтобы спастись от преследования гестапо. Франциска родилась у матери-польки и отца-чеха, которые познакомились и полюбили друг друга во время работы на немецком оружейном заводе.

Снежок — красивый белый пес. Правда, он никого не слушается, рычит на детей, ворует соседских кур и все время убегает. И однажды он не возвращается домой. А на следующий день по дороге в школу Мартина находит Снежка на обочине. Мертвым. На снегу и на белой шкурке, чистой как снег, — никаких следов.

Кто убил Снежка?

Дети начинают собственное расследование: собирают улики, опрашивают свидетелей и действительно узнают правду, но не только о Снежке — а заодно о многих жителях деревни, странном мире взрослых, об их отношениях и о настоящей дружбе.

Книга попала в 2018 году в шорт-листы двух премий за выдающийся текст и иллюстрации: Magnesia Litera и Zlatá stuha.

Этой историей «Самокат» открывает серию детективов «Секретер» для любителей тайн и расследований от 8 лет и старше.

Tři komiksové příběhy podle skutečných událostí. Tři příběhy žen, které se nikdy nesetkaly, a přece jejich životy spojuje podobná zkušenost – pracovní lágr. Franciska se během nuceného nasazení narodila. Její polská matka a český otec se do sebe zamilovali na tom nejpodivnějším místě — v továrně na munici, kde byli oba nuceně nasazeni. Jarmila se chtěla otrocké práci pro nacistickou říši vyhnout, ale nakonec do Německa odjela, aby se v táboře Sackisch skryla před gestapem. Spolupracovala totiž jako spojka s odbojovou skupinou, kterou nacisté odhalili. A Helena musela na otrocké práce nastoupit poté, co ji s rodiči, sourozenci a babičkou uvěznili v židovském ghettu ve volyňském Ostrožci. Z rodiny přežila jediná.

Kniha ale nevypráví jen o ubíjejících dnech, které tyto ženy a jejich rodiny trávily v továrnách, na polích pod dohledem strážných. Vypráví i o tom, co jim válka vzala, s jakými vzpomínkami a s jakou bolestí je vrhla zpět do světa. A spolu s nimi zhruba dalších 400 až 450 tisíc Čechů, českých Židů a Romů, kteří museli odjet do nacistické říše jako levná pracovní síla a jako vězni zajateckých a koncentračních táborů.

Zdánlivě běžná situace: Tři sestry nasedají jednoho dne do auta a vyrážejí k rodičům na oslavu otcových narozenin. Blanka se dvěma dcerami, miminem a psem, Olina se synem a ipadem, Kristýna s kocovinou. V plném autě se však spolu s nimi ocitají i jejich životní příběhy, vzpomínky na dětství, nenaplněné sny a frustrace, a atmosféra už po několika kilometrech jízdy houstne. A to ještě žádná ze sester netuší, že další nepříjemnosti je čekají v domě rodičů. Na rodinných vztazích a v na první pohled obyčejných událostech dokáže Soukupová zachytit otisky spletitých osudů s takovou bravurou, že před čtenářem vyvstávají jako jedinečná životní dramata.

Začaly prázdniny. Jedu s mamkou a Richardem na jeho chalupu. Nechce se mi tam. Radši bych zůstal u táty. Mohl bych celej den hrát hry na počítači, pít Fantu a jíst třeba hranolky, anebo co bych chtěl Bertíkovi je devět. Rodiče se rozvedli a on žije s maminkou, která si našla nového přítele. Bert mu říká Rypouš. Vůbec celou tuhle životní změnu nese těžce. Připadá mu to jako zrada. Chci, aby bylo všechno jako dřív! Žárlí. Vzteká se. Je na všechny kolem sebe protivný. Vymýšlí naschvály. Až prázdninové setkání s tajemným tvorem — mluvícím zvířetem čmuchadlem — dokáže zlepšit jeho pohled na svět… Díky čmuchadlu Bertík pochopí, že vztahy mezi…

Martě je čerstvých devatenáct let, je hezká, chytrá, a v životě jí jde všechno snadno. Právě se dostala na vysokou školu a těší se na nový život. Jediné, co ji trápí, je jizva v obličeji. O prázdninách proto nastoupí na brigádu, aby si vydělala na plastickou operaci a začala svůj dospělý život s novou tváří.
A právě tady začíná řetězec dramatických událostí, které Martě dokonale převrátí život. Na brigádě se bezhlavě zamiluje do Roberta a zcela se na něj upne. Záhy zjišťuje, že je těhotná a Robert je ve skutečnosti ženatý. Rozhodne se pro potrat, ale matka ji přinutí si dítě nechat, aby se o něj sama mohla starat. Martin život je v troskách, představy o budoucnosti, studiu, lásce, rodině se jí hroutí. Ví, že roli, která se od ní očekává, nedokáže zvládnout, a balancuje na hraně deprese a vzpoury. Krizi řeší útěky, alkoholem a sebepoškozováním.
Nová kniha Petry Soukupové je stylizovaná jako deník dospívající dívky, náhle vržené do dospělosti. Soukupová opět dokazuje, že síla jejího vypravěčství spočívá v nečekaném nasvícení existenciálních situací. Sugesci celého příběhu umocňuje jazyk, který přesvědčivě odpovídá myšlení a vyjadřování dospívající dívky.

Druhá kniha Petry Soukupové, za kterou autorka získala cenu Magnesia Litera 2010 pro nejlepší knihou roku.
Intimní rodinné či partnerské vztahy jsou tradiční doménou ženských a dívčích románků. Vyšší literatura se tohoto tématu jako by bála a možná i trochu štítila. Tím větší pozornost potom budí, dokáže-li je nějaký autor uchopit neprvoplánově, nesentimentálně a netradičně. Petře Soukupové se to podařilo hned v první knize nazvané K moři. I v jejím novém souboru tří rozsáhlých povídek jsou hlavním tématem rodinné vztahy. Tentokrát však autorka zvolila stylizaci dětského hrdiny. V prvních dvou textech jsou děti vypravěči příběhu, ve třetím je vypravěčem sice již dospělá žena, ale těžištěm jsou její vzpomínky na dětství. Ve všech povídkách se hrdinové snaží vyrovnat s určitým rodinným traumatem, které je vzdaluje od jejich blízkých, nutí je hledat identitu a místo v rodině. Nejde však o dramatické filmové zvraty, které by životy hrdinů převracely naruby, to podstatné se odehrává v nitru postav. Do tohoto velmi intimního prostoru však dokáže autorka čtenáře vtáhnout natolik, že je schopen sdílet i ta nejsubtilnější vnitřní hnutí a nazírat je jako skutečná existenciální dramata. Zdá se to být i poněkud paradoxní, neboť jazyk vyprávění téma spíše zcizuje a zaznamenává jakoby chladným okem kamery. I v tom se však projevuje vypravěčský talent Petry Soukupové.
Kniha tak představuje v rámci současné české literatury polohu, která neláká čtenáře prvoplánovou exkluzivitou, zato jej nutí přemýšlet i nad zdánlivě nedramatickými okamžiky jeho života. A mimo jiné i v tom je smysl každé dobré literatury.

Próza začínající autorky Petry Soukupové se značně vymyká kontextu současné české literatury. V centru autorčina vyprávění je životaběh několika hrdinů: obyčejných lidí formálně propojených rodinnými vztahy, avšak lidsky vzájemně velmi vzdálených. Jejich příběhy se naplno a autenticky protnou pouze jednou: při víceméně náhodně vzniklé prázdninové cestě k moři. Tvarem i myšlenkou tato próza odkazuje k Virginii Woolfové a její - dnes již klasické - próze K majáku. Nejde ale o napodobivé formální cvičení: z autorčiny výpovědi lze vyčíst (vzhledem k jejímu věku) až překvapivě niterný prožitek rozpadu mezilidských vztahů a nemožnosti…